Hlava na startu: startovní horečka, apatie a bojová pohotovost

Co se před závodem děje v těle

Říká se tomu předstartovní stav. Tělo se chystá na výkon a začne s tím klidně několik dní dopředu, jakmile si uvědomíš, že tě čeká důležitý závod. Odborníci to dělí na dvě fáze. Předsoutěžní trvá dny a hodiny, startovní přijde až těsně před startem.

Zná to každý, kdo někdy mluvil před lidmi: bojíš se, že to pokazíš, jsi nervózní a celé tělo máš v napětí.

Tři stavy na startu

Sportovní psychologové rozlišují tři stavy:

1. Startovní horečka — jsi nabuzený víc, než je zdrávo. Třes, křečovité pohyby, myšlenky všude jinde než u vlastního výkonu.
2. Apatie — opak. Jsi utlumený, bez chuti, tělo i hlava jedou na půl plynu.
3. Bojová pohotovost — jsi si jistý, máš chuť jet a reaguješ rychle. V tomhle stavu se jezdí nejlepší časy.

Horečka i apatie tě zpomalí. Chceš se trefit někam mezi ně.

Když chceš moc

Sportovní psycholog Václav Hošek to popsal jako paradox vůle: čím víc chceš, tím víc ztuhneš. Pohyby jsou tvrdé a toporné, spálíš víc energie a technika se rozpadá.

Na dvoustovce není čas to během závodu napravit. Ztuhle jsem párkrát jel i já, i když si nevybavím konkrétní závod.

Dlouho se to kreslilo jako obrácené U. Čím víc jsi nabuzený, tím jedeš líp, jenže jen do určitého bodu. Pak výkon pomalu klesá. Novější teorie katastrofy říká, že to tak hladce nejde. Jakmile to přepálíš, výkon spadne naráz.

Tělo a hlava zvlášť

Nervozitu cítíš na dvou místech. V těle se potíš, třeseš a buší ti srdce. V hlavě se honí černé myšlenky a obavy a nemůžeš se soustředit.

Na každou platí něco jiného. Tu v těle srazí pohyb, na tu v hlavě funguje spíš dech a zklidnění. A podle výzkumů víc škodí ta v hlavě.

Co na to říkají reprezentanti

Když jsem se ptal, co dělají s nervozitou před startem, nejčastěji odpovídali:

• vizualizace — 7 lidí, jeden si závod rozloží na úseky, které zná z tréninku,
• dechová cvičení — 6,
• hudba — jeden si pouští něco tvrdého, aby se nabudil, jiný naopak něco na uklidnění,
• soustředit se jen na sebe — 4, mluví co nejmíň a drží se svých rutin,
• dva se snaží na závod vůbec nemyslet.

A co jim při závodním stresu pomáhá nejvíc? Hudba (4) a pocit, že v přípravě nic nepodcenili (3). Kdo ví, že udělal všechno, stojí na startu klidněji.

Pak byly odpovědi, které se do žádné kolonky nevejdou. Jeden závodník bere nervozitu jako součást závodu a ví, že po startu zmizí. Další si před závodem povídá s lidmi. Jeden napsal jen „Neberu na to ohled.“ A jeden přiznal, že zatím nenašel nic, co by mu fungovalo.

Jak to mám já

Před startem jsem spíš nervózní než utlumený. Poznám to tak, že se mi trochu klepou ruce a neudržím pozornost u sebe.

Přehnaně nabuzený přitom nebývám. Častěji mám opačný problém: nabuzený nejsem dost. Pak si pustím hudbu.

Rozjížďka a finále na mistrovství Evropy, to je obrovský rozdíl. Ve finále jde o medaile a rozhoduje každá drobnost. Může se stát cokoli, takže musím být soustředěný jen na sebe a svůj výkon a nekoukat kolem sebe. Proto mám před závodem pořád stejný rituál, popsal jsem ho v článku Psychologická příprava: co jsem zjistil u reprezentantů Dukly.

Co si z toho beru

Nervozita před startem je normální a trochu jí potřebuješ. Bez ní bys jel jako na tréninku. Jde o to najít správnou míru a každý na to má svůj způsob.

Jeden tip na konec: vyzkoušej si na tréninku, co tě nabudí a co zklidní. Na závodě to pak nebude poprvé.

Zdroje: Perič a Dovalil (2010); Stackeová (2011); Hošek (1985); Slepička a kol. (2006); Davidson a Schwartz (1976); Martens a kol. (1990) — převzato z mé bakalářské práce Psychologická příprava u rychlostních kanoistů a kajakářů (VŠTVS Palestra, 2025). Dotazník: 20 reprezentantů ASC Dukla Praha, leden–únor 2025, anonymně.