Hotovo. Sezóna dlouhá, ale naprosto úžasná.

Od prvního Světového poháru v Szegedu až po mistrovství světa v Poznani. Tady je, jak to celé dopadlo.

Antonín Hrabal s úsměvem a reprezentační čelenkou nese po závodě loď a pádlo
2026 · foto A. Navrátilová

Mistrovství světa: 15. místo

Z mistrovství světa si odvážím „až“ 15. místo. Je to o dost horší než loni, kdy jsem v Miláně skončil osmý. A mrzí mě to o to víc, že jsem měl na víc a dvoustovku najetou líp.

Od prvního závodu jsem se pral s větrem a prostě se mi nepovedlo zajet to, na co mám. Extrémně mě to mrzí, koušu to doteď a ještě chvilku budu. Takový je sport. A svým způsobem jsem za to i rád — jsem teď hladový po nové sezóně.

Čtyřkanoe: 10. místo

Na C4 na 500 metrů se nám nepodařilo dostat do finále a skončili jsme desátí. I tak to byla paráda, moc jsem si to užil a klukům díky.

Celá sezóna

Když to vezmu celkově, rok to nebyl špatný:

  • 1. Světový pohár, Szeged — 7. místo v nabité konkurenci
  • 2. Světový pohár, Brandenburg — 12. místo
  • Mistrovství Evropy, Montemor-o-Velho (Portugalsko) — 6. místo a osobní rekord 39,149 s
  • 3. Světový pohár, Montreal — 8. místo
  • Mistrovství světa, Poznaň — 15. místo v C1 200 m, 10. místo v C4 500 m

Na mistrovství Evropy jsem byl šestý podruhé za sebou, loni v Račicích i letos v Portugalsku. Všechny časy najdeš na stránce Výsledky.

Díky

Především chci poděkovat přítelkyni — bez ní bych to nedokázal a nemůžu se dočkat dalšího společného roku.

Díky mojí rodině, která za mnou celé ty roky stojí a věří mi. Všem mým přátelům a hlavně klukům z mojí skupiny. A celé kanoistické rodině — díky vám mám pocit, že někam patřím. A v neposlední řadě díky Sportwave (otevře se v novém okně).

Co dál

Vím, že mám ještě navíc, a nevzdám se. Jsem vděčný, že jsem to nezabalil. Příští rok mě čekají velké věci, věřte mi.

A navíc — trpělivosti mám dost.

Všechny články