Na vodě
Kanoistiku jsem začal dělat v Kojetíně na Přerovsku. V roce 2017 jsem byl se čtyřkanoí čtvrtý na juniorském mistrovství světa v Rumunsku — Kojetín měl svého závodníka na světovém šampionátu po zhruba dvaceti letech.
Od roku 2018 závodím za ASC Dukla Praha a trénuju v Praze v tréninkové skupině Libora Dvořáka.
Proč právě
dvoustovka
C1 200 metrů je nejkratší disciplína rychlostní kanoistiky. Ve finále je devět lodí a mezi prvním a devátým bývá rozdíl kolem sekundy — o pořadí rozhodují desetiny.
Na takové trati se nedá nic dohnat. Špatný start rozhodne o celém závodě a druhá šance není.
Přesně to mě na dvoustovce baví. Celý rok práce se sečte do čtyřiceti sekund.
Kde jsem
teď
Rok 2025 byl zlom. Do té doby jsem se na seniorské úrovni pohyboval hlavně v deblkanoi a v C1 na dvoustovce jsem startoval jednou. V Miláně jsem se poprvé dostal do finále A na mistrovství světa a skončil osmý.
V roce 2026 jsem odjel celou sezónu Světového poháru a na mistrovství Evropy v Portugalsku skončil šestý. Tam jsem taky zajel svůj osobní rekord — 39,149 sekund.
Na mistrovství světa v Poznani to nevyšlo. Nezvládl jsem podmínky na trati a skončil patnáctý. Ke dvoustovce to občas patří.
Na letošním mistrovství republiky jsem nestartoval — priorita byla příprava na světový šampionát.
Na dvoustovce se nedá nic dohnat
Mimo
vodu
Vystudoval jsem kondičního specialistu se zaměřením na fitness na VŠTVS Palestra. Kondiční příprava mě zajímá i mimo vlastní trénink — osm let si ji zkouším na sobě.
Osm let v reprezentaci mě naučilo, že o výsledku rozhodují věci mimo vodu stejně jako na ní: silovka, spánek, jídlo a hlava.
Na Instagramu ukazuju přípravu tak, jak je — včetně toho, co nevyšlo.